| |
| 31.08. 2006 · Mix.cz | |
| |
Rozhovor s Martinem Alaćamem, kytaristou a zpěvákem skupiny Metamorphosis
Členové Metamorphosis pochází z různých koutů Evropy. Jak jste se dali jako kapela dohromady?
V sedmnácti letech jsem se přestěhoval z Turecka do Rakouska, kde jsem se seznámil s kolegy Christophem a Richardem. Společně jsme hráli od roku 1996. Nejdříve jen ve složení kytara a housle, později přibylo cello. Honza Kavan, který s námi hraje tři roky, je náš třetí cellista.
Jak se na vaší hudbě projevuje fakt, že nemáte perkuse?
Instrumentace má samozřejmě vliv na celkový zvuk. Naše hudba je ale rytmická, přestože tam nejsou perkusivní nástroje. Na kytaře totiž často přebírám roli bubeníka.
V naší hudbě nejsou skutečné ?spodky?, cello často převezme roli basy, hraje ve vysokých polohách. Hudba pak působí jakoby vzdušně.
Vaše hudba je velmi specifická, kombinujete vlastně hudbu moderního klasického kvarteta s punkovou rytmikou a energií. Kde nacházíte inspiraci a jakou hudbu sami posloucháte?
Máme všichni celkem podobný vkus. Na jedné straně je pro nás inspirací vážná hudba dvacátého století ? Šostakovič, Ligetti. Já ale říkám, že naše hudba je legrační, ne vážná. (smích)
Další důležitý moment pro naši tvorbu je začátek b-bopu, freejazz, hudba Theloniouse Monka, Johna Coltranea, Fela Kuti a různé formy lidové hudby.
Já osobně mám rád filmovou muziku Nino Rotha či Bernarda Hermanna, prostě klasiku šedesátých a sedmdesátých let.
Pro vaše koncerty je také typická hudební improvizace?
Ano, máme rádi improvizaci, která vznikla v osmdesátých letech. Všichni členové Metamorphosis působili v čistě improvizačních projektech, například s Pavlem Fajtem, nebo v improvizačních seskupeních.
Na koncertech Metamorphosis uslyšíte devadesát procent striktně komponované hudby, zbytek je volná improvizace dle nálady, kde není předem dáno nic, ani basová linka.
Co je pro úspěšnou improvizaci důležité?
Důležité je, že jsme našli hudební jazyk mezi sebou, že naše improvizace mají takzvaně hlavu a patu. Už na sebe umíme reagovat. Při improvizaci hrozí totiž nebezpečí, že se člověk začne opakovat. To už je pak lepší hrát raději přesně tak, jak to má být, než improvizovat polovičatě.
Jakou roli hraje ve vašich skladbách zpěv? Je to také specifická část vaší hudby, navíc vy sám texty píšete.
Pro mě text není tolik podstatný jako hudba, spíš ji chápu jako další hudební prvek. Vždy nejdříve vznikne hudba a pak teprve text, který je v turečtině.
Koncem října představíte v Akropoli svou novou desku ?Luff?. Jak se vám na ní pracovalo?
Celý proces nahrávání byl náročný. Dva týdny jsme se připravovali a intenzivně zkoušeli, týden jsme nahrávali a týden se to míchalo, většina skladeb je nahrána na živo. Samotná příprava materiálu trvala čtyři roky, v průběhu se ale konečný výběr dost změnil a s deskou jsme spokojeni.
A rozdíl oproti vaší předchozí desce ?Dip??
Řekl bych, že deska Luff je víc hypnotická a klidnější.
Jaké máte s deskou další plány?
Na jaro chystáme koncertní turné, zatím máme potvrzené hraní ve Francii, Belgii, Německu. Vydavatelství Leo Records po nás chce každý rok jednu desku, takže pracujeme na nových věcech. Teď právě přes internet konzultujeme základy skladeb. Každý z nás má svobodu se k tomu vyjádřit, jsme demokratická skupina a proto se někdy diskutuje se hodně dlouho (smích). |
| |
| |